Těšte se na články:

Článek o nabíječkách a nabíjení
Článek o profesionálních pěstírnách akvarijních ryb
Další zážitky z letiště - videa
Článek o malém letadle-"vozembouchu"...
Článek o dvouplošníku z dílny Miroslava Lokajíčka
Nový rourolet II od Jiřího Doležala
Dvoumetrový Radian z Ameriky
Hexakopter v akci
Návštěva u modeláře Petra Kramosila
Článek o regulátorech
Fox od firmy Kostka model
a mnoho dalších....

Náhodné foto

viewacc 19 amm_9769 58 14 11 164 156 1 63
V březnu 2010 jsem si chtěl koupit kufr na vysílač, ale originál Spektrum kufr se mi zdál nejen dosti drahý, ale i zbytečně veliký. Řekl jsem si, že nejlepší cestou jak cíle dosáhnout, bude trochu zaimprovizovat, a udělat si jej tak, jak jsem si vysnil…

2 Už se mi dlouho nelíbilo, že tahám můj vysílač Spektrum DX 7 jen tak v igelitce, někdy v zubech, někdy pod paží, zkrátka podle toho, kolik jsem do auta při mých „létajících“ výletech nosil, a nosím věcí. Jednak je škoda vysílač za téměř 10 tisíc korun nesmyslně ošoupávat v tašce, a také je to dosti nepohodlné. Lipolky nosit jen tak v kapsách také není právě nejbezpečnější způsob přepravy. Dal jsem si proto tento cíl: Kufr by měl být na pohled pochopitelně hezký, ne zbytečně veliký, měl by se do něj pohodlně vejít vysílač, 5 baterií li-pol, a nabíjecí kabel k vysílači.

 

3 Po prostudování ceníků za materiál na výrobu kufru, a porovnáním cen prázdných hotových kufříků na internetu jsem velmi rychle došel k závěru, že kufr jako takový vyrábět je holý nesmysl, nehledě na to, že člověk není běžně vybaven padajícími nůžkami na stříhání hliníku atd…

 

Kufr jsem si tedy vybral na internetu, což chvilku trvalo, jelikož ceny za ten samý kufr jsou u různých prodejců dosti rozdílné. Nakonec vyhrál hliníkový kufřík od prodejce PS elektronic v Praze, který má obchodní název „Perel 1821-N“. Na internetových stránkách jej má firma PS elektronic  za 408 korun, a při osobním odběru 420 korun. Zdálo se mi lepší dát o 12 kaček víc, a mít kufr hned, než na něj týden čekat a ještě zaplatit nemalé poštovné. Skočil jsem tedy do auta, a kufr zajel koupit. Měli jej na skladě, jak deklarovali, a tak jsem za 45 minut již kufřík vezl domů. K té firmě PS elektronic  si neodpustím malou poznámku: Mají zde spoustu nabíječek, elektronických hejblátek, stabilizovaných zdrojů a podobných věciček za docela slušné ceny, jen personál je dosti pomalý, a docela neochotný. Je to způsobeno špatným systémem prodeje, ale to jen tak na okraj…. 4

 

Kufřík má rozměry 320x230x155mm, je uzamykatelný, a má popruh na rameno. Řemeslně je velmi dobře zpracován, vše sedí jak má, prostě za ty prachy paráda! Navíc má pěkně černé hliníkové desky, což jej podle mne činí ještě atraktivnějším.

 

Cestou domů jsem ale začal řešit otázku, jak vlastně zajistím to, aby se vysílač v kufru „nebimbal“? Zastavil jsem tedy v Ječné ulici u prodejny Guma, kde jsem doufal, že budou mít nějaký pěkný tmavý molitan. Personál je zde velmi ochotný, a i přes to, že přede mnou bylo asi 10 lidí, téměř okamžitě se mi věnovali. Molitan ale měli jen bílý, tak nezbývalo než jej koupit. Prodavač vytáhl pěkný kousek, půjčil mi metr, a já souhlasil. Nechal jsem si přibalit lepidlo na molitan a hurá do drogerie, poradit se jak molitan obarvit. Z barev a laků mne pochopitelně vyhodili, zato v drogerii mi paní řekla, že když chce něco obarvit, tak používá barvu na textil s názvem „Duha“. V duchu jsem si říkal, že molitan je vlastně umělá hmota, a tudíž jsem váhal, jestli to obarvit půjde. Navíc když jsem si přečetl návod tak jsem zjistil, že se věci obarvují ve vařící vodě, a na internetu jsem nenašel v technických listech nic o teplotě, při které se molitan bortí. Nic jiného nezbývalo, než provést praktickou zkoušku s kouskem molitanu…. Dopadla výborně! Molitan není úplně černý, ale je hodně tmavý. Šlo jen o to, že bílá se rychle ušpiní, a tomu se na poli ubránit nedá. Z vroucí vody jsem jej tyčkou hodil do studené vody, trochu propral a usušil na radiátoru.

 

5 Na řezání molitanu jsem použil běžný lámací nůž, a molitan síly 5 cm. Na dno kufru jsem použil molitan síly  2,5 cm, na to 5 cm molitan, do kterého jsem vyřízl profil vysílače a kapsiček pro nabíjecí kablík a baterie. Tyto dva díly jsem slepil gelovým lepidlem k sobě, a vše vlepil do kufru. Horní díl kufru jsem vyplnil také molitanem síly 5 cm, také jej vlepil do kufru. V tomto dílu jsem jen vyřízl prostor pro páčky vysílače. Zbylý prostor v horní části ještě možná časem proříznu tak, aby se tam vešly malé baterie nebo drobné kablíky atp.

 

Měl jsem obavy, abych při barvení nepohřbil náš zavařovací hrnec, ale ukázaly se jako liché. Po obarvení molitanu jsem do něj napustil teplou vodu, přidal panáka prostředku Savo, a ráno byl hrnec jako nový.

 

Celá výroba kufru mi zabrala jeden večer – cca  10 hodin, (dlouho trvalo sušení molitanu) a jestli jsem vytyčený cíl splnil, posuďte sami.

 

Video jak jsem kufr vyráběl :

 

 

 

 

Text, foto a vifeo Martin Mithofer

 

Pošlete tuto stránku svým přátelům do sociálních sítí, či na e-mail…

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Translator

Počítadlo přístupu

TOPlist

Testovací tlačítko

Zde si můžete vyzkoušet tlačítko PAYAPAL jestli Vám funguje platba přes internet. Viz článek o paypalu v sekci Návody.

Archiv

Nejnovější foto

7 247901_ 247899_ 247898_ 247897_ 247896_ 247895_ 247894_ 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293

Mapa větru