Těšte se na články:

Článek o nabíječkách a nabíjení
Článek o profesionálních pěstírnách akvarijních ryb
Další zážitky z letiště - videa
Článek o malém letadle-"vozembouchu"...
Článek o dvouplošníku z dílny Miroslava Lokajíčka
Nový rourolet II od Jiřího Doležala
Dvoumetrový Radian z Ameriky
Hexakopter v akci
Návštěva u modeláře Petra Kramosila
Článek o regulátorech
Fox od firmy Kostka model
a mnoho dalších....

Náhodné foto

odraz-2-b 3 34 302 0q0o1423 16 amm_4489_1 42 amm_2500 22

img_6513

Mluvím se spoustou lidí, kteří prý žádného fotoreportéra nikdy „naživo“ neviděli, naproti tomu já vidím minimálně jednoho každý den. Mnoho amatérských fotografů se mě ptá, jakými stroji vlastně že to fotíme, jaké že používáme objektivy, jaká těla, jaké přepravní batohy, a jestli nás ještě vůbec baví doma fotit třeba vánoce. Hodně často jsem pak dostal otázku, na jaké vzdálenosti jsme schopni něco vyfotit, a proč „blejskáme“ s fotoaparátem i ve dne, když je světla dostatek. Úsměv ve mně vyvolávají také věty ve smyslu „tak drahej foťák fotí přece sám“…..  amit6141a

 

 Pokusím se nějak jednoduše na tyto otázky odpovědět. Nejčastější otázka je – co je na tom fotoaparátu tak drahého? Jednoduše všechno. Platí se hlavně za spolehlivost stroje, protože fotoreportér nefotí jen když je venku hezky, ale fotí za každého počasí, fotí v dešti, sněhu, ve tmě, v mrazu, ve vedru, v písečné bouři, ve válce, a je třeba se na svoji kameru absolutně spolehnout ve všech těchto situacích. Baterie musejí být velmi kvalitní s dlouhou výdrží, používají se baterie Li-ion, musejí vydržet tisíce fotek na jedno nabití. Fotoaparát i objektivy musejí vydržet hrubší zacházení, což je důležité např.při demonstracích, kdy můj redakční kolega fotoreportér deníku Blesk David Malík dostal „bejsbolkou“přímo do objektivu, nebo jeden kolega dostal míčem na házenou vedle brány přímý zásah, a věřte mi že šlupka to byla pořádná! Tělo kamery je tedy vyrobeno z hořčíkové a titanové slitiny. amm_2514

To, že tak drahý fotoaparát fotí sám, je samozřejmě nesmysl, naopak. Fotoreportéři ve zhruba 70 % případů nepoužívají automatiku, protože se pro daný záběr jednoduše nehodí. Na mém fotoaparátu (Nikon D 3) se nastavují stovky parametrů, o čemž běžný amatérský cvakač  nemá ani tušení. Každý fotoreportér shodně tvrdí, že když má nový foťák tak si s ním na ostro do terénu hned netroufne. Ono je totiž něco jiného, když jdeme s rodinkou na procházku, vytáhneme foťák, vyfotíme se, pak ujdeme půl kilometru, zastavíme se na páreček či limošku, zase se cvakneme, a pak doma na počítači vybereme pár pěkných fotek, a říkáme si, – no vidíš Jarmilko, ani nemusíme mít nějakej drahej foťák, a taky to jde, to máme krásný fotky…. Naproti tomu fotoreportér ne že může, on prostě musí.

amm_4221a Například něco z praxe – vypukne požár v Praze na Výstavišti, hoří levé křídlo hlavní budovy  a fotoreportér je povolán k dokumentaci. Vteřiny ubíhají, protože konkurenční fotografové to už jistě také vědí, a je nebezpečí, že budou mít lepší záběry. Nastává nervozita, že tam člověk ještě není. Byl již na cestě domů, myslel si, že ten den už má padla, fotek za ten den udělal tolik, kolik jich člověk běžně snad neudělá za celý život. Rychle vyhodnocuje situaci, jestli takovouto obsáhlou věc je vůbec schopen profesionálně zadokumentovat sám… V okamžiku obdržení informace je tak 4 kilometry daleko. Mezitím neustále zvoní telefon, redaktoři chtějí informace z místa, jiní fotografové, kteří ještě také nejsou na místě se snaží dovolat zrovna k Vám,  aby jste jim poradili, kde nejlépe zahodit auto, jak to tam vypadá atp. Do toho hustě prší, a fouká silný vítr. Čím více se autem blížíte k místu, tím více provoz houstne, uhýbáte hasičským vozům a sanitkám…. Adrenalin v krvi Vám skáče k bůhví jakým hodnotám… Venku je totální tma, a je jasné, že uzávěrka se blíží. Grafici tedy potřebují fotky, ale Vy ještě stále nejste na místě! Po nekonečných minutách přijíždíte k místu požáru, a najednou se Vám otevře scenérie, kterou jste rozhodně nečekali. Požár je obrovský, všude policejní zátarasy, tma, silný vítr a déšť. Okamžitě si voláte pro posily, a je Vám jasné, že musíte volat těm kolegům, kteří jsou nejblíže, protože za pár minut už nebude co fotit, navíc uzávěrka se blíží, a není možné ji o minutu odložit.  Kolegové jsou profesionálové každým coulem, a tak stačí říct do telefonu jednu větu, a můžete si být jisti, že když řekli kouzelné slovo  „jedu“, že za chvíli již budou přesně tam, kde potřebujete. Mezi tím uběhly další minuty, grafici jsou již také nervózní, protože musí předělat titulní stranu novin, a k tomu potřebují kvalitní fotku. Jenže leje jako z konve, tma jak v ranci, a oheň Vás doslova oslepuje. Není čas na nějaký deštník, je třeba fotit, a fotky rychle dopravit do redakce. Mapujete místo, a telefonem dáváte pokyny kolegům, kteří přijíždějí z druhé strany. Přestavujete fotoaparát na nějaké hodnoty, které by pomohly vystihnout atmosféru na místě, automatický program je Vám úplně k ničemu. Na focení máte tak 15 minut i s cestou od auta a zpět a během této doby musíte vše nafotit, natáhnout do počítače, upravit a odeslat grafikům po internetu. Posledních 200 metrů s plnou výbavou běžíte k místu, kde je třeba snímky udělat. Jste udýchaný, ale není čas vydechnout, je třeba fotit. Déšť Vám bubnuje do kamery, nevidíte kam šlapete, telefon drnčí, lidé do Vás strkají, ale Vy fotíte, a nevnímáte vodu, vítr, jen svoji závěrku ve foťáku.  Je třeba už fotky posílat, a zároveň informovat redaktory, aby s předstihem věděli, jaké obrázky jste udělali, aby věděli jak článek pro čtenáře formulovat. … zuzana-jandova

Na této ukázce z mé praxe je vidět, že je třeba fotoaparát umět dokonale ovládat, nikdo se Vás neptá jak  jste co nastavil, každý chce jen a jen hotovou fotku.  Myslím, že teď je jasné, že také batoh, nebo kufr musí být opravdu kvalitní, těžko si výbavu za půl milionu dáte do nekvalitní tašky za tisícovku….

Proč blejskáš, vždyť je světla habaděj… tak to slyším dost často, ale právě proto, že je světla hodně, dělají se hodně stíny, které je třeba co nejvíce eliminovat. Nemluvíme zde o umělecké, ale reportážní fotografii…

No a na jaké vzdálenosti že se to dá fotit? No přece až tam, kam oko dohlédne… Reálně lze fotografii pořídit na vzdálenost kolem 2 kilometrů, pokud tedy samozřejmě máte kvalitní objektiv.  Ten už stojí statisícové částky.  Za dobrých podmínek, lze na tuto vzdálenost rozeznat, jestli na nose máte berušku nebo mouchu….

No a čím že to fotí fotoreportéři? Jsou to převážně profesionální zrcadlovky Nikon a Canon. Jako základ se používají 3 objektivy –„šíro“ – tedy širokoúhlý  objektiv s ohniskem většinou 17-35 mm s clonou 2,8 , dále „střéďo“- tedy střední transfokátor  s ohniskem 24-70 mm a clonou 2,8 a pak „dlouhý sklo“ tedy teleobjektiv s ohniskem 70-200mm a clonou rovněž 2,8. To je spolu se systémovým bleskem základní výbava, a poté jsou již speciální teleobjektivy na sport, přírodu atp.

 

 S tímto článkem souhlasilo 10 z 10 předních fotoreportérů České republiky. :-)

 

Na závěr ještě pár fotek pro zábavu…

Foto – Martin Mithofer

 

 

Pošlete tuto stránku svým přátelům do sociálních sítí, či na e-mail…

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Translator

Počítadlo přístupu

TOPlist

Testovací tlačítko

Zde si můžete vyzkoušet tlačítko PAYAPAL jestli Vám funguje platba přes internet. Viz článek o paypalu v sekci Návody.

Archiv

Nejnovější foto

7 247901_ 247899_ 247898_ 247897_ 247896_ 247895_ 247894_ 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293

Mapa větru